Jmenuji se Václav a zachráním ti život

Otočím se a za mnou se usmívá Jasmin. Trochu jsme se prali na trávě a pak jsme v tom vedru leželi na zemi zpocení. Jsem úplně slaný. Really? zeptala se a olízla mi ruku. Jo, jseš slaný. V tu chvíli jsem věděl, že je to holka pro mě. V tu chvíli jsem věděl, že se kvůli ní naučím německy. V tu chvíli jsem věděl, že chci, aby naše děti měly její oči. V tu chvíli jsem ale ještě nevěděl, jestli spolu nalezneme středobod vesmíru, nebo ho oba ztratíme. A nevěděl jsem to v Budějcích, Nepálu, Chicagu ani v Kolumbii, nevěděl jsem to na Letné ani ve Vídni, na louce mezi hipíky a divoženkami, ani v korporátu mezi kravaťáky, ani na jevišti mezi herečkami a tanečnicemi. Nevěděl jsem to ještě dalších devět let.