Iluze zahrádkářské idyly. Městské zahradničení v amatérských filmech

Praxe amatérského filmaře se rozvíjí prostřednictvím učení, experimentování a metody pokusů a omylů, a to jak po technické, tak po tvůrčí stránce. Než si osvojí médium a než si vytvoří vlastní vizuální jazyk – pokud k tomu vůbec někdy dojde – řídí se amatér obrazy, které zná z profesionální kinematografie. Tímto způsobem vědomě i nevědomě vytváří záznam své doby.

V dějinách umění se malíři napříč generacemi často vraceli ke stejným motivům, přičemž osobitost jejich projevu se utvářela prostřednictvím rozdílných interpretací stejných motivů, ovlivněných jak samotným autorem, tak historickým kontextem. Podobnou optikou lze nahlížet i na rodinné filmy natáčené na zahradách: motiv zůstává stejný, avšak každé období – 20. a 30. léta i 70. a 80. léta – je formováno specifickými historickými událostmi a technologickými možnostmi. Volba kamery, filmového materiálu, kompozice záběrů i střihu odráží technické a praktické podmínky dané éry.

Díky výběru a vzájemnému řazení těchto filmů můžeme sledovat, jak se do vizuálního jazyka pohyblivého obrazu otiskují politické okolnosti, dostupnost médií i masová vizuální kultura. Vzniká tak vrstevnaté svědectví o každodenním životě napříč časem.

Pásmo obsahuje:

• Náš film 1925 (Bedřich Valenta, 1925, 9,5mm, fragmenty - 06 min 42 sec, 2 min 30 sec)

• Nové hvězdy českého filmu (Fiala, Jan Forman, 1930s, 9,5mm, fragment - 8 min 25 sec)

• Rodinné filmy 1939 (Jan Exner, 1939, 9,5 mm, fragment 12 min 39 sec)

• Rodinné filmy - Pikal Josef I - IV (Josef Pikal, 1970s, 8 mm, cca - 10-12 min)

O AUTORCE:

Daria Chernyak je filmařkou a archivářkou zaměřenou na experimentální film. Současně studuje na Brněnské FaVU ateliér Prostorové tvorby.