Jakub Brázda studuje v ateliéru Figurální sochy a medaile pod vedením Vojtěcha Míči na Akademii výtvarných umění v Praze. Sochy madon vytváří na přání vlastní mámy, zatím se mu nepodařilo naplnit její představy. Během procesu tvorby se pro něj zájem o tvar stává natolik silným, že převyšuje důležitost samotného tématu.
Pavel Dušek (1992) studoval Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru prof. Michaela Rittsteina. Ve své práci často vychází z dialogu mezi určitými předměty. Věnuje se malbě a také street artu a intervencím ve veřejném prostoru, kde umisťuje své menší i rozměrné betonové mozaiky a důmyslně stírá hranici mezi soukromým a veřejným. Jeho malované betonové desky a reliéfy jsou v ulicích Prahy, Berlína nebo Benátek, ale i na řadě dalších míst.
Ekaterina Gordeladze studuje na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru Figurální sochy a medaile. Ve své práci zkoumá lidské vztahy a intimitu zprostředkovanou tělesným dialogem a doteky – tělo a napětí jsou pro ni stěžejními výrazovými prostředky. Její reliéfy zachycují lidská těla a jejich vzájemný kontakt, zabývá se vztahy – mezi milenci, přáteli, cizími lidmi, vlastními dětmi i vztahem k sobě samému. Pracuje s keramikou i betonem, materiály, které odkazují na křehkost i pevnost vztahů. Napětí a doteky mezi postavami budí emoce – podporují se, nebo ničí?
Miriam Kaminská (1989) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, během studií prošla různými ateliéry – studovala malířství, sochařství a v Jeruzalémě také obor Sklo a porcelán. Ve své tvorbě se zabývá tématy, v nichž hraje velkou roli osobní zkušenost soudobého světa. Zajímají ji různá stadia života a vnitřní stavy, které v nich člověk prožívá. Důležitými tématy pro ni jsou dětství a jeho otisk v dospělém jedinci, láska, vztah k sobě samé a okolnímu světu, odloučení a pomíjivost. Socha Dyáda v třeboňském zámeckém parku pochází ze souboru Love Me Tender z roku 2018, který autorka vytvořila na základě inspirace proměnami vlastní psychické a tělesné existence.
Pavlína Kvita (1988) absolvovala v sochařském ateliéru Lukáše Rittsteina a Jaroslava Róny na Akademii výtvarných umění v Praze. Vytváří sochy inspirované mytologií, které mají organické tvary připomínající lidi nebo zvířata. Její práce vyjadřuje hluboké symbolické významy a je ovlivněna krajinou a kulturou místa, kde tvoří.
Sára Skoczková studovala v ateliéru sochařství II Tomáše Hlaviny na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve své tvorbě se soustředí především na vyjádření emocí a jejich zhmotnění, velkým tématem je pro ni tělesnost – schránkovitost našich těl, jejich pomíjivost a náchylnost. To se odráží i v jejím přístupu k práci, zásadní je pro ni už samotný proces vzniku díla: ráda experimentuje, ale taky monotónně meditačně opakuje dané úlohy. Během procesu tvorby chce se sochami strávit svůj čas a danou emoci v nich prožívat, přikládá jim skutečný význam, personifikuje je. Vytváří neobvyklá tělesa, do nichž promítá svou vlastní estetiku.
Sára Skoczková má v centru Třeboně svůj ateliér skoczka, kde pořádá otevřené keramické kurzy.
