Michaela Spružinová: Naughty Net

Výstava Naughty net / Zlobivá síť navazuje na sérii projektů umělkyně Michaely Spružinové, které pracují se stopami paměti konkrétních míst. Tyto projekty lze vnímat jako propojení pomyslnou sítí mezi umělkyní a danou lokalitou. Site-specific výstava, kterou Michaela Spružinová připravuje pro Galerii 105, princip propojení rozvíjí v několika rovinách.

Nedaleko Třeboně se nacházejí zaniklé sklárny v Chlumu u Třeboně a v obci Včelnička, které produkovaly specifický sortiment, s nímž se Michaela ve výstavě Naughty Net rozhodla dále pracovat. Umělkyně do tvůrčího procesu zapojila místní obyvatele: prostřednictvím inzerátu od nich získala sklo z těchto skláren – lapila ho do své sítě, zakomponovala do instalace a propojila tak diváka-dárce s nově vzniklým uměleckým dílem.

Na výstavě Naughty Net Michaela Spružinová také rozvíjí motiv pro Třeboň charakteristický – chov ryb, respektive jejich „lov“, který se přes svou „banálnost“ stává leitmotivem celé výstavy. Téma lovu umělkyně pojímá po svém a ocitá se v roli vlastní kořisti: vytváří unikátní skleněné sítě, do kterých se snaží lapit svou chiméru – sebe samu.

V nových vodách se Michaela Spružinová pokouší proplout všemi polohami fenoménu rybářství a maximálně se zorientovat. Spontánní reakce na konkrétní místo se tu střetává s osobní rovinou: autorka žije v bezprostřední blízkosti řeky Labe u Ústí nad Labem, pro kterou je charakteristický mimo jiné i lov nadměrných kaprů. Inspirace touto „kulturou“, která se propsala i do jejího osobního života, v kombinaci s její autorskou perspektivou, vyústí ve výstavě v křehký moment, v němž Michaela Spružinová ohledává možnosti obsahových a významových kontrastů i hranice skla jako materiálu.

Naughty Net je jemnou, bohatou a zároveň kompaktní strukturou, která představuje Michaelu Spružinovou jako nekonvenční autorku s osobitým přístupem k fenoménu skla, které vplétá v Galerii 105 do nečekaných souvislostí. Michaelu lze bez nadsázky označit za enfant terrible českého skla – její tvorba boří zažitá klišé i kolektivně sdílenou představu o ideálu krásy, je drzá, provokativní a z hlediska technologie i autorského přístupu ojedinělá u nás i v zahraničí.